Slavné ženy z Wrocławi: 19 pozoruhodných osudů z pouliční výstavy
V centru Wrocławi, v pěších ulicích kolem Oławské, stojí řada samostatných tabulí s portrétem a krátkým textem o jedné ženě. Cyklus Pionierki, liderki, wojowniczki Wrocławia („Průkopnice, vůdkyně a bojovnice Wrocławi“) je součástí projektu Kroniki Wrocławianek nadace Freya, spolufinancovaného městem Wrocław.
Devatenáct žen, devatenáct velmi různých osudů: neurochirurgyně, která v roce 1933 opustila Německo, první Evropanka na Everestu, básnířka, která ve 93 letech získala nejvýznamnější polskou literární cenu, závodnice, zpěvačka, farářka v koncentračním táboře. Tady je, kdo to byl, seřazeno podle toho, čemu se věnovaly.
Věda a medicína
Clara Immerwahr-Haber: první doktorka chemie na Vratislavské univerzitě
1870–1915
Clara Immerwahr se narodila v roce 1870 na statku u Wrocławi v zámožné židovské rodině. V polovině 90. let 19. století univerzita povolila ženám navštěvovat přednášky jako hostující posluchačky a Clara, tehdy asi šestadvacetiletá, této příležitosti využila navzdory nedůvěře profesorů a vtipům spolužáků. S fyzikálním chemikem Richardem Abeggem jako mentorem obhájila v roce 1900 práci o rozpustnosti těžko rozpustných solí rtuti, mědi, olova, kadmia a zinku a stala se první ženou s doktorátem Vratislavské univerzity. V roce 1901 se provdala za chemika Fritze Habera a kariéry se vzdala. Zemřela v roce 1915. Známý příběh říká, že si vzala život na protest proti práci manžela na chemických zbraních, historici však důkazy považují za slabé, takže její motivy nejsou jisté.
Hedwig Kohn: fyzička vyhnaná v roce 1933
1887–1964
Hedwig Kohn, narozená ve Wrocławi roku 1887, začala chodit na přednášky z fyziky dřív, než se ženy mohly oficiálně zapisovat (zdroje uvádějí rok 1906 nebo 1907). V roce 1913 získala doktorát u Otty Lummera, celou první světovou válku zůstala ve Fyzikálním ústavu a v roce 1930 se habilitovala jako jedna ze tří žen v Německu, které to ve fyzice před válkou dokázaly. Zkoumala spektroskopii a měření intenzity světla. V roce 1933 ji nacistické předpisy připravily o místo a její jediný bratr byl později zavražděn. V roce 1940 odjela přes Švédsko a Sovětský svaz do USA, kde se stala profesorkou Wellesley College a zemřela roku 1964.
Alice Ellen Rosenstein: první neurochirurgyně v Německu
1898–1991
Alice Rosenstein, narozená ve Wrocławi roku 1898, byla dcerou přednosty gynekologického oddělení Židovské nemocnice. Po doktorátu v roce 1923 nastoupila na neurologické oddělení Otfrida Foerstera, který chválil její operační zručnost a talent kreslit operační náčrty. Ve Frankfurtu vedla rentgenové oddělení a provedla 71 neurochirurgických zákroků, díky nimž je považována za první neurochirurgyni v Německu. V roce 1933 byla propuštěna, odešla do New Yorku, později působila jako Alice Rost a v roce 1943 vstoupila do Medical Corps americké armády, kde vycvičila její první ženskou jednotku. Zemřela roku 1991.
Bogusława Jeżowska-Trzebiatowska: „matka rhenia“
1908–1991
Bogusława Jeżowska, narozená roku 1908, se rozhodla studovat chemii ve Lvově poté, co potkala Marii Curie. V letech 1931–32 prokázala, že rhenium v chloridových komplexech má oxidační číslo pět, což objevitelé prvku zpochybňovali; v roce 1939 jeden z nich veřejně uznal, že měla pravdu. Za války vedla chemickou továrnu, chránila jejího židovského bývalého ředitele Emila Tasznera a později byla uznána za Spravedlivou mezi národy. Po roce 1945 přesídlila do Wrocławi, od základů vybudovala Ústav anorganické a analytické chemie a spoluzaložila vratislavskou školu koordinační chemie. Zemřela roku 1991.
Hanna Hirszfeld: zakladatelka první dětské nemocnice na Dolním Slezsku
1884–1964
Hanna Hirszfeld, pediatrička, přežila varšavské ghetto, ale v roce 1943 přišla o dceru. Když v roce 1945 přijela se svým manželem, badatelem krevních skupin Ludwikem Hirszfeldem, do zničené Wrocławi, pomohla založit Lékařskou akademii, začala vzdělávat prvních 520 studentů a vybudovala první pediatrickou kliniku na Dolním Slezsku s odděleními, laboratoří, mléčnou kuchyní a jeslemi. V roce 1947 založila ošetřovatelskou školu. Společně s manželem vyvinula rané metody léčby hemolytického onemocnění novorozenců. Zemřela roku 1964.
Zofia Gumińska: která přiměla botanickou zahradu znovu rozkvést
1917–2006
Když Zofia Gumińska v roce 1948 přišla do vratislavské botanické zahrady, byla poseta kryty, střeleckými příkopy a municí z obléhání Festung Breslau. Vedla její obnovu, zachránila orchideje ze skleníků zabavených Rudou armádou a dohlížela na obnovu palmového a kaktusového skleníku. Od roku 1958 stála v čele zahrady a byla průkopnicí hydroponie v Polsku. Univerzita třikrát navrhla její jmenování profesorkou, ale komunistické úřady to odmítly a v roce 1972 ji bez udání důvodu propustily. Zemřela roku 2006.
Obnova města po roce 1945
Zofia Gostomska-Zarzycka: knihy, které obnovily město
1899–1952
Zofia Gostomska-Zarzycka, knihovnice z Přemyšle, pracovala v lvovském Ossolineu a v Kanadě. V květnu 1945 byla jedinou ženou v první průkopnické skupině vyslané do Wrocławi, což vděčila zkušenosti se zbraněmi ve městě plném nevybuchlé munice. Jezdila po Dolním Slezsku a hledala knihy a rukopisy ukryté v kostelích, zámcích a skladech, s pomocí seznamu úkrytů německého památkáře Grundmana, a zachránila tisíce svazků pro Univerzitní knihovnu. Založila Slezský kabinet a napsala jednoho z prvních poválečných průvodců po Wrocławi. Zemřela roku 1952.
Jadwiga Grabowska-Hawrylak: architektka „Manhattanu“
1920–2018
Jadwiga Grabowska-Hawrylak byla první ženou, která v roce 1950 dokončila architekturu na Vratislavské technice. Začínala obnovou válkou poškozených měšťanských domů na náměstí, poté navrhovala sídliště, školy a kostely. Nejznámější je sídliště na náměstí Grunwaldzki z 60. a 70. let, zvané „Manhattan“, odvážný brutalistní soubor výškových domů. V roce 1974 jako první žena získala Čestnou cenu Sdružení polských architektů SARP. Zemřela roku 2018.
Odvaha za nacismu
Katharina Staritz: první městská vikářka Wrocławi
1903–1953
Katharina Staritz, narozená ve Wrocławi roku 1903, získala doktorát z teologie v Marburgu a od roku 1932 působila ve Wrocławi jako městská vikářka, místo, které jí neumožňovalo vést farnost. Od roku 1938 vedla vratislavskou kancelář pomáhající křesťanům židovského původu s vystěhováním. Když v roce 1941 začala platit povinnost nosit žlutou hvězdu, napsala vratislavským duchovním s prosbou, aby ty, kdo ji musí nosit, nevylučovali. Byla propuštěna, v roce 1942 zatčena a do podmínečného propuštění v roce 1943 držena v koncentračním táboře Ravensbrück. Zemřela roku 1953 ve Frankfurtu. Připomíná ji pamětní deska v katedrále sv. Marie Magdalény.
Edith Stein: filozofka, karmelitka a světice
1891–1942
Edith Stein, narozená ve Wrocławi roku 1891, vyrostla v zbožné židovské rodině, ale ve čtrnácti letech se prohlásila za ateistku. Studovala ve Wrocławi a v Göttingenu, kde se stala žačkou a asistentkou Edmunda Husserla a v roce 1916 obhájila doktorát „O problému vcítění“. Protože byla žena, Husserl její habilitaci nepodpořil. Nechala se pokřtít, v roce 1933 vstoupila do karmelu v Kolíně nad Rýnem a přijala jméno Terezie Benedikta od Kříže. Zatčena se sestrou Rosou, byla 9. srpna 1942 zavražděna v Osvětimi-Birkenau. Svatořečena byla roku 1998.
Veřejný život a umění
Paula Ollendorf: první členka městské rady ve Wrocławi
1860–1938
Paula Ollendorf, narozená roku 1860, byla učitelka, která se stala hybnou silou sociální péče ve Wrocławi. Založila domov pro děti narozené mimo manželství a školu pro dívky a vedla vratislavskou pobočku Židovského svazu žen, který provozoval jesle, mateřskou školu a dětský domov. Když ženy v roce 1918 získaly volební právo, kandidovala za Německou demokratickou stranu a v roce 1919 se stala první ženou v městské radě Wrocławi. Nacisté její instituce zničili a v roce 1937 ve věku 77 let emigrovala do Palestiny. Zemřela v Jeruzalémě roku 1938.
Elfriede Reichelt: portrétní fotografka, která fotografovala císaře
1883–1953
Elfriede Reichelt, narozená ve Wrocławi roku 1883, patřila k prvním ženám, které studovaly fotografii v Mnichově. Po návratu do Wrocławi otevřela portrétní ateliér, v němž fotografovala vratislavské učence, sběratele a šlechtu i osobnosti z celého Německa, mezi nimi architekta Maxe Berga a císaře Viléma II. v nizozemském exilu. Fotografovala také průmysl, krajiny a domácí mazlíčky, vystavovala v roce 1925 ve Slezském muzeu výtvarných umění a byla členkou Deutscher Werkbund. V polovině 30. let z povolání odešla a zemřela u Mnichova roku 1953.
Urszula Kozioł: první dáma vratislavské poezie
1931–2025
Urszula Kozioł přijela do Wrocławi na počátku 50. let studovat polonistiku a zůstala tu celý život. Učila na školách a v letech 1972–2022 vedla literární rubriku měsíčníku Odra, formovala vkus a objevovala nové talenty, a spolupracovala se Studentským divadlem „Kalambur“. Její básně byly přeloženy do mnoha jazyků. V roce 2024 ve 93 letech získala literární cenu Nike za sbírku Raptularz. Zemřela roku 2025 a je pohřbena na hřbitově sv. Vavřince.
Anna German: zpěvačka, která studovala geologii
1936–1982
Anna German se narodila v roce 1936 v Uzbekistánu; její otec byl v roce 1938 zastřelen, když jí byly dva roky. Od roku 1949 žila ve Wrocławi v ulici Trzebnická 5 a studovala geologii. Debutovala ve Studentském divadle „Kalambur“ a průlom jí přinesla v roce 1964 píseň „Tańczące Eurydyki“. Zpívala v sedmi jazycích, získávala ceny na festivalech v Polsku i v zahraničí a v letech 1966 a 1969 byla zvolena nejpopulárnější polskou zpěvačkou mezi americkou Polonií. Zemřela roku 1982 ve Varšavě.
Izabela Skrybant-Dziewiątkowska: hlas písně „Pamelo, żegnaj“
1938–2019
Izabela Skrybant-Dziewiątkowska, narozená roku 1938 na východních pohraničích, vyrostla u Wrocławi a zpívala ve vratislavské operetě. V roce 1963 s manželem založila Tercet Egzotyczny, který předváděl polské písně v latinskoamerických rytmech a mexických kostýmech. Kritici to nazývali kýčem, publikum to milovalo a „Pamelo, żegnaj“ zpívalo celé Polsko. Soubor koncertoval v Evropě a USA, i v Carnegie Hall. Po smrti manžela v roce 2002 pokračovala a zemřela roku 2019.
Hanna Gucwińska: velká popularizátorka zoo
1932–2023
Hanna Gucwińska pracovala ve vratislavské zoo od roku 1957 a spolu s manželem Antonim ji dlouhá léta vedla. Od roku 1971 asi tři desetiletí tvořili televizní pořad Z kamerą wśród zwierząt („S kamerou mezi zvířaty“) a učili generace Poláků o zvířatech. Doma vychovávala i osiřelá zvířata, jednou dokonce lvíče jménem Ponte. Získala Řád úsměvu, který udělují děti, a v roce 2001 byla zvolena do Sejmu. Zemřela roku 2023.
Sport a dobrodružství
Ilse Beckmann: závodnice z automobilky
1898–1988
Ilse Beckmann, narozená roku 1898, byla dcerou majitele jedné z vratislavských automobilek, která měla vlastní zkušební dráhu. Závodit začala v roce 1922 v červeném Beckmannu SL 40. V roce 1927 byla druhá v závodě „Okolo Horního Slezska“ a vyhrála „Okolo Ślęży“, v Krkonošském závodě byla jedinou ženou ve startovním poli. Přestala jezdit poté, co její červený vůz za nevysvětlených okolností shořel ve Štětíně, a Wrocław opustila v lednu 1945 jedním z posledních vlaků. Zemřela roku 1988.
Teresa Swędrowska: symbol basketbalu Ślęzy Wrocław
1959–2012
Teresa Swędrowska nosila číslo 7 za Ślęzu Wrocław, s níž v roce 1987 získala první mistrovský titul v historii klubu. Odehrála 120 zápasů za polskou reprezentaci, včetně mistrovství světa 1983, a přes 270 za Ślęzu, kde nastřílela téměř 6000 bodů. V roce 1989 se stala první zahraniční hráčkou francouzského klubu Bourges Basket. Zranění ukončila její kariéru ve 36 letech, poté přednášela na Akademii tělesné výchovy a byla ligovou komisařkou. Zemřela roku 2012. Na její památku se ve Wrocławi koná turnaj.
Wanda Rutkiewicz: z dolnoslezských skal na Everest a K2
1943–1992
Wanda Rutkiewicz studovala elektroniku ve Wrocławi, hrála volejbal v nejvyšší soutěži a začala lézt po skalách u Jelení Góry. Dne 16. října 1978 se stala první Polkou, první Evropankou a třetí ženou na světě na vrcholu Mount Everestu. V roce 1986 byla první ženou na K2. Plánovala zdolat všech čtrnáct osmitisícovek a osm jich měla za sebou, když v květnu 1992 zmizela na Kančendženze.
Jak je najít
Tabule stojí v pěších ulicích kolem Oławské v centru města. Na každé je malá fotografie místa spojeného s hrdinkou a QR kód vedoucí k delšímu příběhu na webu projektu. Všechny údaje pocházejí z tabulí samotných, z Wikipedie a z webu Kroniki Wrocławianek; kde se zdroje liší, píšeme to.
